Francie má velký a téměř neřešitelný problém. Mezi příslušníky desetiprocentní menšiny jejích obyvatel severoafrického a blízkovýchodního původu jsou jedinci nebo skupiny, kteří se za Francouze nepovažují, naopak je nenávidí a jsou připraveni je masově vraždit i za cenu obětování vlastního života. Kteří příslušníci této menšiny to jsou, není předem odhadnutelné. Třetí masové teroristické vraždění v průběhu jednoho a půl roku a desítky nevinných obětí vytvářejí atmosféru všudypřítomného existenčního ohrožení, ve kterém žádná společnost nemůže dlouhodobě žít.

Tisíckrát můžeme lidem pod nejrůznějšími záminkami zakazovat, aby generalizovali a vnímali celou muslimskou komunitu, jako apriorně podezřelou. Zobecňování a vztahování vlastností jednotlivých prvků na celek je základním přístupem, který člověku umožňuje orientaci ve světě. Nelze jej potlačit politicky korektní rétorikou, zákazy a cenzurou. Pokud pachatelem každého teroristického útoku je vždy muslimský imigrant či jeho potomek, je v očích většinové populaci podezřelá celá minorita a dříve nebo později bude jejich pokojná koexistence nemožná. K této hranici se řada západoevropských zemí postupně blíží se všemi riziky, která z toho plynou. Jejich chyby nesmíme opakovat. Proto je důležité si uvědomit, že nás neohrožují migranti, kteří u nás nejsou ani k nám přicházet nechtějí. Nás bohužel ohrožují naši evropští partneři, kteří nás nutí, abychom proti vůli našich občanů i migrantů samotných na našem území podobné rizikové komunity uměle vytvářeli, a ti z našich politiků, kteří jsou jim v tom ochotni ustupovat.

Jiří Weigl